Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám kdovíco.
Čtu 1Q84 (Haruki Murakami).

neděle 4. června 2017

Jinej svět, část druhá

Bylo zase kolem půlnoci. Ne že by na něj Nowa čekala, to rozhodně ne. Ale říkala si, když už zase projíždí kolem, proč by si zase nedala kafe na té benzínce?
Byly to přesně dva týdny. Nechal ji odjet pryč se spoustou otázek - a ona chtěla nějaké odpovědi. Vždyť to kafe stejně potřebovala, nemusela si vyčítat, že to vypadá, že na něj čeká. Nečeká. Prostě ne.

čtvrtek 1. června 2017

Rozhodnutí

Klapot jejích podpatků se rozléhal ulicí. Šla rázným krokem, sebevědomě a s mírným úsměvem. Avšak každý, kdo by ji viděl za denního světla, by hned poznal, že si úplně jistá sama sebou není. V očích se jí odrážely obavy.