Žiju. Dýchám.


Žiju.
Poslouchám cosi pochybnýho.
Čtu Marťanskou kroniku (R. Bradbury).
(Jo a sháním jiný povídkový sbírky od tohohle autora,
jakýkoliv stav, ideálně za pár korun a úsměv.)

Ainowa

Průměrná holka v tmavým tričku a flanelce, která žije se sluchátky na uších. Jen obyčejná holka v kanadách, co si potřebuje postěžovat na svůj život.

Chci říct, jsem Ainowa, zkráceně Nowa. Jsem taky spousta dalších věcí, mimo jiné i sobecká mrcha, prvotřídní svině a závislák na kofeinu. Hudební maniak a skorodivadelník. Milovník černého humoru, hororů a různých jiných zvráceností (a pokud jste na tom stejně, rozhodně doporučuju
Výprodej nočních můr od dua Boček-Zubík). Taková ta divná existence, co zbožňuje zvláštní citáty, texty písniček, má taky slabost pro sci-fi a steampunkový kostýmy a nepohrdne dobrou fantasy.
Hudebně se moc neprojevuju (protože krákání se nepočítá), ale do sluchátek mi hrají různý odnože punku, klasickýho rocku, folk metalu a některý věci, co si ráda poslechnu, jsou dokonce škatulkovaný jako death metal. O hudbě bych s váma byla schopná mluvit celý věky. 
Dětstvím mě provázely skupiny jako Green Day, Offspring, Sum 41, Foo Fighters nebo Nirvana - z českých pak Divokej Bill a Wanastovi Vjecy. (A lidi se ještě pořád diví, že jsem divná!) Časem jsem s jinou částí rodiny našla společnou řeč díky trochu starší hudbě a začala poslouchat Sex Pistols, Beatles, Clash, Cranberries... Bylo toho tolik a nejspíš to u mě probudilo lásku k hudbě a chuť zjistit víc. (Pokud máte slabost pro Beatles, jste na správným místě.) Pak jsem si prošla i punkovým obdobím (za který se tak trochu stydím). V tý době jsem si srovnala hlavu a láska k Ramones a Adicts prostě zůstala. Stejně jako některý názory.

Pokud byste autorku tohoto článku potřebovali k něčemu uplatit/přemluvit nebo prostě chcete, aby na vás byla chvilku milá, zkuste jí zaplatit kafe (jedině bez cukru a mlíka, na tom si založila kariéru) a ovocný zákusek/kousek čokoládového dortu/čokoládu/cokoliv sladkého. Většinou to na ni funguje.
Nowu tedy pravděpodobně najdete vysedávat v jedný milý, tichý kavárně. Pokud ne tam, pak je zahrabaná doma v posteli. (Je tu dokonce i malá pravděpodobnost, že trčí ve škole. Nebo práci.)

Nowa je taky prapodivný monstrum (ale ani zdaleka člověk), co pomalu upadá do stereotypů. Začíná šednout, i když se s tím snaží bojovat. Kafem, prášky, čímkoliv. Zatím ale nenašla nic, co by fungovalo dlouhodobě.

Píšu. Čtu. Poslouchám hudbu. Miluju. Nenávidím. Umírám. Sypu se. Kafuju. Dávám se dohromady. Zase se sypu.
Ale pořád ještě dýchám.

Žádné komentáře:

Okomentovat