Žiju. Dýchám.


Žiju.
Poslouchám únorovou terapii.
Čtu Winter (M. Meyer).

sobota 22. dubna 2017

Den poslední: Zhodnocení a vysvětlení (možná)

Však asi stejně tušíte, co se stalo, ne? Teda, pokud jste alespoň trochu věnovali pozornost tomu, co píšu.
Všechno je zmatený, já jsem z toho šíleně unavená... Ale tahle výzva si zaslouží nějaký ukončení. A taky si myslím, že dlužím nějaký vysvětlení.

pondělí 3. dubna 2017

Den dvacátý třetí: Dopis

Však víte, tyhle věci formou dopisu píšu celkem často. Pomáhá mi to srovnat si myšlenky.
Protože tohle ale má být výzva, rozhodla jsem se napsat dopis trochu jinak. Tohle je dopis mýmu únorovýmu já.

úterý 28. března 2017

Den dvacátý druhý: 10 náhodných písní

Miluju hudbu, na tohle jsem se těšila. Bohůmžel, složka v mým mobilu taky obsahuje veškerý hudební odpad, který mi za posledních pět let padl do oka. Nelekejte se. Prosím. Prosím. Každá ta písnička má svý opodstatnění. Přísahám.
A taky se strašně omlouvám, ale výzvu potřebuju až do neděle přerušit. Snad se vrátím a ozvu.

pondělí 27. března 2017

Den dvacátý první: 3 věci, které chci, aby se ode mě moje děti naučily

Začala bych tím, že k dětem nemám moc dobrý vztah. Většina z nich mě nemá ráda a já zase miluju svůj klid. Nesnesu vřískání, kňourání, zbytečný řeči.... Ale kdoví, že jo. Třeba mě za pár let popadne nějaká myšlenka na to, že rodina není zlo a že by bylo fajn se usadit.

neděle 26. března 2017

Den dvacátý: O přátelství

Jojo, měním si zadání. Zase. Znáte to, jsem hrozná, blabla bla bla.
Navíc jsem teď ještě víc ve skluzu než předtím. Ve středu večer odjíždím na pět dní pryč, tak bych chtěla předepsat předem aspoň něco... Uvidíme, uvidíme. Třeba přežiju.

sobota 25. března 2017

Den devatenáctý: O mé první lásce

Šílím z toho všeho. Vážně. Lidi, no tak, bisexualita není nemoc. Není to ani nejistota homosexualitou. A už vůbec to neznamená, že se takoví lidé tahají s každým. To jen tak na okraj, protože mě to fakt vytočilo.

čtvrtek 23. března 2017

Den osmnáctý: O mně

Nevím, jestli vám tahle výzva nezkazí nějaký iluze o mně. A vůbec, když na sebe prozradím třicet věcí, budete tušit, co jsem zač...
A navíc, pfff, strašně nestíhám. Chtěla jsem ještě předepsat zítřek, protože se nestíhám vrátit domů, ale... Co se dá dělat. Omluvuju se. Zítra výzva nebude.