Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám kdovíco.
Čtu 1Q84 (Haruki Murakami).

pátek 4. srpna 2017

Červenec.

Každý léto tak trochu zešílím, jestli mi rozumíte. Jsem zvyklá trávit s rodinou dva dny a dvě odpoledne týdně. Takže léto, kdy se většinu času pohybuju v bezprostředním okolí domova, je pro mě jako se dobrovolně nechat zamknout v kleci.
(Jsem zase skoro na mizině, výplata v nedohlednu, takže sice jedu za kamarádkou na druhý konec republiky, ale zbytek léta budu asi hibernovat. Může se to v létě vlastně vůbec?)