Žiju. Dýchám.


Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám kdovíco.
Čtu 1Q84 (Haruki Murakami).

středa 26. července 2017

Na hraně nekonečna.

“Podej mi ruku,” mumláš, ale já se nehýbu.
Město bývá v noci nádherný, když se na něj díváte z výšky. Jasná obloha posetá tisíci hvězd, srpek měsíce a všechno je to tak nějak nekonečný. Stojíte vysoko a nebe se zdá na dosah ruky.

“Prosím,” pokračuješ. A za jiných okolností bych se natáhla k tobě, vzala tě za ruku, objala tě. Ale teď ne, teď to neudělám.
Sledovali jste někdy přechod města v oblohu? Pokud se postavíte na správný místo, pokud máte štěstí, můžete zahlédnout, jak světla města volně přecházejí v oblohu. Průmyslová zóna tohohle špinavýho města vypadá z dálky mírumilovně. A svítí, i když je jedna ráno, svítí a její světla se vpíjejí do tmy, pozvolna přecházejí v oblohu s hvězdami. Viděli jste někdy něco úžasnějšího?

“Pojď sem,” říkáš, ale já se nehýbu.
Stojím na hraně za zábradlím a dívám se na zlom mezi nebem a městem. Tohle nekonečno mě vždycky strašně fascinovalo. Když začínaly pohasínat hvězdy v mý hlavě, stačilo se podívat nahoru. Jsou tam, každou noc. Ani nemusí být vidět, mohou se schovat za mraky, postupně se obměňují. Ale jsou tam. Nikdy jsem neviděla nic tak trvalého a přitom pomíjivějšího než hvězdy.

“No tak.” Jsem to jen já, kdo tam slyší tu hysterii?
Život je stejně pomíjivej jako ty hvězdy, víte? Díváte se a říkáte si, je tady, všechno je v pořádku, ale pak mrknete… A je pryč. Byl pryč už věky, stejně jako ta hvězda, jen trvalo moc dlouho, než se to dalo spatřit.

“Podej mi ruku, prosím,” klepe se ti hlas, ale já se ani nepohnu.
Co když moje hvězda už zhlasla a já to nevidím? Stojím na hraně, krok od nekonečna, pohlcená okamžikem. Jenomže kdyby opravdu nesvítila, neznamenalo by to nevidět krásu tý noci?
Pak, aniž bych to čekala já, aniž by to čekal on, udělám ten krok, co mě dělí od nekonečna.

4 komentáře:

  1. Vykoukni zpoza svý zdi a poděl se o svoje hvězdy, ukaž i jiným tvůj vesmír v čímsi objetí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nah, za zdí se to zdá přece jen bezpečnější. (Občas, já nevím, je všechno v pořádku jen na ten moment, který trávím v tom objetí? Myslím.)
      P.S.: Co ten mail? ^^

      Vymazat
    2. Taky to tak občas cítím...
      Mail už jsem poslala, on nepřišel? °-°

      Vymazat