"Za všechny ty bezesný noci," zamumlala Maličká, zatímco si rukou nevědomky hrála s řetízkem na svém krku. "Stojí nám to za to?"
Dlouhovlasá seděla na zemi, opírala se zády o kuchyňskou linku a věnovala víc pozornosti svý skleničce než Maličké. "Teda, já vím, samozřejmě že jo. Stojí to za bezesný noci, za probrečený odpoledne, za zlomený srdce. Ale v čem to je? Proč se takhle dobrovolně ničíme?"
Žiju. Dýchám.
Přežívám. Píšu. Utíkám.
Poslouchám divnou hudbu.
Napsala jsem kdysi dávno něco málo pro toleranceplno.
čtvrtek 18. května 2017
neděle 7. května 2017
Domečky z karet
Minulost určuje přítomnost, přítomnost určuje budoucnost.
Tmavovláska mnula mezi palcem a ukazováčkem stříbrný kroužek, který před chvílí svlékla z prstu. Pravděpodobně si to ani neuvědomovala. Kafe v kelímku před ní už vychladlo, ale ona to ani nepostřehla.
Občas se prostě všechno sesype jako domeček z karet. Co s tím uděláte?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)