Den dvacátý druhý: 10 náhodných písní

Miluju hudbu, na tohle jsem se těšila. Bohůmžel, složka v mým mobilu taky obsahuje veškerý hudební odpad, který mi za posledních pět let padl do oka. Nelekejte se. Prosím. Prosím. Každá ta písnička má svý opodstatnění. Přísahám.
A taky se strašně omlouvám, ale výzvu potřebuju až do neděle přerušit. Snad se vrátím a ozvu.

Den dvacátý první: 3 věci, které chci, aby se ode mě moje děti naučily

Začala bych tím, že k dětem nemám moc dobrý vztah. Většina z nich mě nemá ráda a já zase miluju svůj klid. Nesnesu vřískání, kňourání, zbytečný řeči.... Ale kdoví, že jo. Třeba mě za pár let popadne nějaká myšlenka na to, že rodina není zlo a že by bylo fajn se usadit.

Den dvacátý: O přátelství

Jojo, měním si zadání. Zase. Znáte to, jsem hrozná, blabla bla bla.
Navíc jsem teď ještě víc ve skluzu než předtím. Ve středu večer odjíždím na pět dní pryč, tak bych chtěla předepsat předem aspoň něco... Uvidíme, uvidíme. Třeba přežiju.

Den devatenáctý: O mé první lásce

Šílím z toho všeho. Vážně. Lidi, no tak, bisexualita není nemoc. Není to ani nejistota homosexualitou. A už vůbec to neznamená, že se takoví lidé tahají s každým. To jen tak na okraj, protože mě to fakt vytočilo.

Den osmnáctý: O mně

Nevím, jestli vám tahle výzva nezkazí nějaký iluze o mně. A vůbec, když na sebe prozradím třicet věcí, budete tušit, co jsem zač...
A navíc, pfff, strašně nestíhám. Chtěla jsem ještě předepsat zítřek, protože se nestíhám vrátit domů, ale... Co se dá dělat. Omluvuju se. Zítra výzva nebude.

Den sedmnáctý: Zvěrokruh

Horoskopy. Proboha. S tímhle já se moc nekamarádím, když už na něco z toho narazím, skončí to často rozhovorem o tom, že astrologie je hloupá.
Jinak, popis znamení jsem vzala z týhle stránky.

Den šestnáctý: O tom, co mi chybí

Tohle téma bych pojala tak trochu jako dopis jedný osobě. Protože jsem toho chtěla tolik říct, protože jsem toho tolik měla říct... Ale neudělala jsem to.

Den patnáctý: Minimalisticky

Zase si hodlám změnit zadání. Možná někdy píšu minimalisticky, ale jedno slovo je prostě málo. Mám tu tedy svůj den, přičemž jsem každou (zmínky hodnou) událost popsala jednou odrážkou. A celý to na konci shrnu do jednoho slova.

Den čtrnáctý: Klub rváčů

Na tohle jsem se těšila. Fincher. Palahniuk. Pitt. Norton. A zlatá Helen.
Já vím, moje láska k tomuhle filmu je trochu přehnaná. Ale co. Koukám na něj znovu a znovu.
(Sakra, den čtrnáctý... To už se tomuhle fakt věnuju přes dva týdny?)

Den třináctý: O mých zájmech

Jojo, zase si ohýbám téma. Maličko. Mý zájmy jsou totiž, no, těžko definovatelný.

Dáš si kafe?

"Ahoj, zlato," políbil ji na čelo a věnoval jí zářivý úsměv.
"Ahoj," broukla tiše tmavovláska a pousmála se, ale vůbec nezvedla zrak od knížky.
"Dáš si kafe?"
"Ne, díky, mám tu ještě čaj," zamumlala odpověď, on už byl na cestě do kuchyně. Z nějakého důvodu se mu nedokázala podívat do očí.

Den dvanáctý: Tři radosti, které v životě mám

Je. Toho. Na mě. Moc.
Proč jsem se upsala k tolika věcem, který mě jen ničej?

Den jedenáctý: Co kdyby

Umírám. Znovu, znovu a znovu.
A aby bylo moje utrpení pořádný, poslouchám k tomu Arctic Monkeys.

Den desátý: O tom, díky čemu se cítím silná

Tak to vypadá, že jsem ještě neumřela. A to i když se domů vracím každý den nejdřív v sedm, mám toho až nad hlavu a do toho se učím řídit. Z čehož jsem na nervy.
Ale znáte to, já jsem na nervy snad ze všeho, to není nic neobvyklýho.

Den devátý: Moudra, která na mě zapůsobila

Oh, well. Citáty, to je moje. A i když jsem původně chtěla být trochu kreativní, pojmout to jinak... No, nemám na to energii. Nestíhám a tímhle vlastně jen odkládám chemii.

Den osmý: O tom, s čím bojuji

Mohla bych toho vyjmenovat desítky. Víte co, bojuju prakticky se vším. Občas mi připadá i nadechnout se moc těžký.
Ale myslím, že se mi to nakonec povedlo nějak shrnout.

Den sedmý: 10 písniček, který miluju

Hudba, to je něco pro mě. Vybrat jen deset písniček bylo těžký, už jen proto, že poslouchám hudbu podle nálady.
Nicméně, je to tady. Všechno, tedy včetně mýho punkovýho období - Beatles - vlivu mýho bratránka - mýho hipsterskýho období.

Den šestý: 5 způsobů, jak získat moje srdce

Ti, kdo mě alespoň trochu sledují na jedný určitý sociální síti, vědí, že nejrychlejší cesta k mýmu srdci je prostě skrz žebra. Tak jako u všech ostatních.

Den pátý: 5 míst, která bych chtěla navštvívit

Jak dlouho ještě vydržím psát alespoň pár řádků každý den? Hm? Už to bylo moc dlouho bez stavu naprostý rezignace.
Kdo ví, třeba takhle vážně doklepu měsíc. Jeden dobrej měsíc po půlroce sraček... Myslím, že bych si to i zasloužila.

Kolize s realitou

Pořád se jenom omlouváš...

Je to jak kdybych už tohle jednou slyšela, co? Ale kdoví, třeba jsem prostě taková.
A co chceš slyšet ty? Že jsem celkem milá holka, co má ráda matiku, hodně čte, poslouchá hudbu a zároveň se pokouší o společenskej život?

Den čtvrtý: O všem, co mě inspiruje

Dobrý, ne? Počtvrtý. Jsem prostě skvělá.
A ano, měním si zadání tak, aby mi líp vyhovovalo. Jsem hrozná (hrozně skvělá) a jsem si toho plně vědoma.

Den třetí: Tři zvířata, která nemám ráda

Můžu dát sama sobě nějaký ocenění? Myslím, že za celou svou blogovou kariéru jsem ještě nevydala tři články během tří dní v řadě.
Mimochodem, zatím to docela funguje - dopsala jsem teorii domečků z karet, tak tím snad tuhle výzvu v nejbližší době proložím.

Den druhý: Věc, kterou mi někdo řekl - a já na ni doteď nezapomněla

Oh, wow. Druhý den v řadě. Jsem na sebe fakt hrdá. Tentokrát je to velký poděkování mýmu bratránkovi.

Věc, kterou mi někdo řekl - a já na ni doteď nezapomněla

"Holka, lidem jako jsi ty - přesně vám - patří budoucnost. Jde o to, že jsi chytrá. A nenecháš si vymejvat mozek těma kecama. Něco v hlavě máš, nenecháš do sebe kopat a neležíš v lihu jako my. Kdybys chtěla, třeba to někam dotáhneš. Neříkej nic, já vím - ty nechceš tolik pozornosti. Ale o tomhle přesně je punk - jdeš si za svým a chceš znát pravdu. Máš chuť změnit věci, ale nejdeš na to násilnou cestou. Hlavně buď furt svá a měj ráda hudbu. V tom je podstata všeho."

Den první: Deset věcí, které mě dělají šťastnou

Já nevím, asi na tyhle věci moc nejsem. Znáte to, dám si třicet dní a každý den napíšu něco o jednom tématu... Jsem líná a poslední dobou dost vytížená, ale zkusit to můžu. Slyšela jsem, že tahle cvičení pomáhají bojovat s psacím blokem - a já od dvou odstavců o teorii domečků z karet (kterou sem dám, až dořeším detaily) nenapsala vůbec nic novýho. Teda takhle, nic, s čím bych byla aspoň trochu spokojená. A nechci Holku ve flanelce nechat ležet jen tak. Rozhodla jsem se tedy převzít od Niany třicetidenní psací výzvu.